Kování za tepla

Kování za tepla, kde se obrobek zahřeje na přibližně 75 % své teploty tavení. Když se teplota obrobku před kováním blíží teplotě tavení, napětí v toku a energie potřebná k vytvoření materiálu se sníží. Proto lze zvýšit rychlost deformace nebo rychlost produkce. Toto je dražší přístup ke kování kovu a může být škodlivý, což vede k selhání zápustky tepelným namáháním.
Kování za tepla, také označované jako zápustkové kování, je proces, který lze použít k výrobě široké škály dílů ve většině kovů. Obecně je kování proces tváření a tvarování kovů pomocí kladiva, lisování nebo válcování. Výkovky jsou vyráběny ve velikostech od několika milimetrů maximálního rozměru až po 3 m nebo více v některých případech.

Principy a praktiky kování za tepla byly zavedeny již v minulém století, ale od té doby se zjevně zlepšila zařízení, maziva a schopnost zpracovávat obtížněji kovatelné materiály.
Kování za tepla je plastická deformace kovu při takové teplotě a rychlosti deformace, že rekrystalizace nastává současně s deformací, čímž se zabrání deformačnímu zpevnění. Aby k tomu došlo, musí být během procesu dosaženo vysoké teploty obrobku (odpovídající teplotě rekrystalizace kovu).

Formou kování za tepla je izotermické kování, kdy se materiály a zápustky ohřívají na stejnou teplotu. Téměř ve všech případech se izotermické kování provádí na vysoce legovaných slitinách ve vakuu nebo v přísně kontrolované atmosféře, aby se zabránilo oxidaci.
Protože je kov horký, je snadné s ním pohybovat, což umožňuje propracovanější tvary než kování za studena. Kování za tepla je běžné pro tvrdší kovy, jako je ocel, které by bylo obtížné tvarovat za studena. Proces začíná litým ingotem, který se zahřeje na teplotu plastické deformace a poté se mezi zápustkami vykuje do požadovaného tvaru a velikosti. Během tohoto procesu kování se litá, hrubozrnná struktura rozbije a nahradí jemnějšími zrny, čehož je dosaženo zmenšením velikosti ingotu.
V závislosti na kovu a stupni jeho zahřátí může samotný proces kování stačit k temperování nebo zpevnění materiálu. Obvykle je výrobek po kování za tepla dodatečně tepelně zpracován.

Hlavním rozlišovacím faktorem při kování je teplota předvalků na začátku procesu. V případě kování za tepla se sochory zahřejí na teplotu, při které při kování probíhají procesy rekrystalizace. Během kování tak nedochází v materiálu k deformačnímu zpevnění, což mu poskytuje téměř neomezenou tvárnost.
Materiály vyrobené z oceli se obvykle zahřívají na počáteční teplotu cca. 1200 °C. Maple provádí zápustkové kování, při kterém zápustky generují požadovaný obrys dílu v několika fázích.